My máme z útulku vlčandu,

taky byla chuděrka týraná, nejen bitím, ale i hlady. Když ji odebrali majitelce, tak měla 12,5 kg. Taky už má 28, ale z pro mě nepochopitelných důvodů se strašně bojí mikrovlnky.  To už se asi nedopátráme proč. Samozřejmě spí v ložnici, a to nejen na pelíšku

Klasika ..

... adaptace psa i manželova milenka. Ale vy jste fakt dobrá, že jste si na Áje trvala a dotáhla to do konce. A přesně tak- odstavce! Nepřehánět to s nimi, ale je to pak líp čtivé.

Nejsem si jistý, zda výměna manžela za psa

je to správné, pes třeba neumí vrtat díry do stropu na lust. A jste si jistá, že milenka nebyla až následek toho psa a že manžel odešel dříve, než by byl psem z ložnice vystrnaděn?

Re: Nejsem si jistý, zda výměna manžela za psa

Tím jsem si jístá. Milenka mého manžela mě o tom informovala. A do ložnice ˇajinka začala chodit až v okamžiku, kdy manžel odešel a já jsem na tom psychicky nebyla nejlépe. Vycítila to. V té době se ode mne skoro nehýbala.Mimochodem milenka byla  a je vdaná.

Skvělý článek

Jen jestli můžu poprosit, udělejte víc odstavců, ju? My postarší se v tom ztrácíme  Karma samozřejmě

krasne!

Krasne jste to napsala a jen vic takovych lidi jako Vy!

hezké

ať Vám Vaše psí společnice dělá jen a jen radost. My máme pejsky dva. Prvního jsem si pořídili, když si můj bratr z hospody přinesl štěně. To jsme netušili, že za půl roku budeme mít doma i jeho pejska. Jeho psík byl pejsek putovní - od svých 3 měsíců byl jen po kamarádech a u pochybných existencí, co mu dávali zabrat. Psík dával najevo, že se mu to nelíbí (rozkousával věci), tak jsme si ho vzali. Když jsme ho přivezli, tak se od nás nehnul ani na krok, ale bál se usnout. Nakonec usnul vyčerpáním u mě v náručí...

Po pár měsících ho přešlo i rozkousávání věcí, s naším prvním pejskem se ihned zkamarádil (jsou zhruba stejně staří), a naši péči oplácí naprosto neuvěřitelnou láskou.

Bohužel se na něm projevilo špatné zacházení, takže se bojí jakmile vidí tyč v ruce, slyší syčet bublinky v pití a mohla bych pokračovat.

Kdybych věděla, jak se k němu chovali a hlavně jak to mohl bratr dopustit, tak bych jim ruce zpřelámala...

Nechápu, jak někdo dokáže ubližovat tak úžasnému tvoru, jako pes

:-)))

Moc pěkné !!! Ať Vám Ája dělá jen samou radost.