Výživné – podle některých soudců se děti můžou pást

Tenhle článek je o otcích, kteří mají pocit, že děti nemají nárok na nic, že se mohou chodit pást a studium je zbytečnost, která jim tahá jen peníze z kapes a soudcích, kteří nemyslí. Čest všem otcům, kteří se o děti starají a chápou, že zůstaly i po rozvodu jejich dětmi. Ale o těch někdy příště.

Neustále se probírá, jaké je přiměřené výživné na dítě. Podle mě je to takové, ze kterého může dítě žít alespoň trochu slušně.

Pořád jsou otcové, kteří rozvodem mají pocit, že se rozvedli s manželkou i s dětmi. A pokud se znova ožení, mají pocit, že by bývalá rodina měla zmizet z povrchu zemského.

Tak to ale nefunguje.

Tvrdí se, že žena si rozvodem finančně polepší.

Ano, jsou i takové, ale přiznejme si, že těch je minimum.

Neustále se řeší, jak by se mělo určovat výživné.

Zajímala jsem se, jak to funguje v různých krajích a připadala jsem si, že jsem spíš zjišťovala jiné země, než jeden stát, různé kraje.

Pro příklad Severní Čechy a Praha. Otcové, oba pracují ve stejném oboru, oba si našli milenky, oba opustili rodinu a šli za „hlasem svého srdce“. Jejich příjem je cca 24 000,- čistého. Oba mají čtyři děti. V Severních Čechách je jedno dítě prvním rokem na vysoké škole, druhé dítě prvním rokem na střední škole a dvě děti v základní škole. V Praze je jedno dítě ve třetím ročníku, druhé v prvním ročníku střední školy a dvě děti v základní škole. Zájmy dětí jsou v obou případech finančně stejné. Výživné? V Severních Čechách 6 000,- Kč na všechny  4 děti, v Praze 12 800,- na všechny 4 děti.

Další příklad. Jedno dítě, otec v Severních Čechách  příjem 18 300,-, otec v Západních Čechách příjem 15 800,-. Zase finančně vše téměř stejné s rozdílem asi 150,- Kč, mezi dětmi věkový rozdíl 1 rok. Výživné v SČ 1 000,- Kč, v ZČ 2600,-.

A tak bych mohla pokračovat. Někde mají soudci pocit, že děti nepotřebují jíst, jinde je výživné stanovováno v rozumné výši.

Asi nejabsurdnější zdůvodnění výše výživného jsem slyšela, když soudkyně při jednání o zvýšení výživného pronesla: „Otec by z platu mohl platit až 3 800,- Kč, ale syn je chytrý, studuje prvním rokem střední školu, je předpoklad, že půjde ještě na vysokou, takže otec bude platit ještě dlouho. Proto rozhodnu tak, že otci zvýším výživné ze současných 1 700,- Kč o 100,- Kč tedy na 1 800,- Kč.“ Z toho plyne, že podle oné soudkyně chytré dítě nepotřebuje jíst. Jen mě napadlo, že tahle soudkyně snad nemohla studovat práva ani rychlostudiem v Plzni.

Další absurditou mi připadá, že pokud se otec ožení a pořídí si další dítě, může požádat o snížení výživného na děti z předchozího vztahu. Zřejmě se dříve narozeným dětem věkem smrskává žaludek a snižují se jejich životní potřeby. Že je to nesmysl? To víme my, ale nikoliv naši zákonodárci.

Logické mi přijde, že pokud otec není schopen uživit další dítě, tak si ho nemá pořizovat.Nebo Vám snad přijde logické, aby bývalá partnerka doplácela na to, že otec má dalšího potomka?

To by to totiž muselo fungovat také tak, že když by se ženě narodilo v novém vztahu dítě, tak by si požádala, aby jí bývalý partner platil vyšší výživné, protože ona má o nyní o dítě víc.

Výživné se řeší všude jinde jen ne tam, kde by se řešit mělo  

-u našich zákonodárců. A tak se občas spor dostane až k mezinárodnímu soudu. Ale tím se v tomhle státě nic nezmění.

Jediný způsob, jak donutit naše poslance a senátory k nějakému jednání,  je obrátit se se stížností na Evropskou unii. Pár stížností, že Česko porušuje Základní listinu práv dětí, nezabezpečuje dětem právo na stejnou životní úroveň jako mají  jejich rodiče a tím tedy nedbá na dodržování zákonů, by znamenalo kontrolu z EU, která by trošku ty naše pohodlné politiky provětrala, vystrašila by je tím, že si na ně posvítí z EU a do vyřešení jim zablokuje přísun dotací na jimi požadované projekty, které jim naplní korýtka. A pak by se konečně něco začalo dít. A pohnulo by se i to, že je v našem státě neskutečně mnoho neplatičů výživného.

 Navíc je nejvyšší čas změnit zákon o tom, kolik musí otec dlužit, aby se to považovalo za trestný čin. Dítě jí denně, ale podle našich zákonů to vypadá, že klidně může být čtyři měsíce bez jídla, než se to stane trestným činem.

Stejně tak to, že otec neplatí, pak je trestně stíhán, přiblíží se soud a otec den před jednáním zaplatí celou částku. Tím se zastaví soud a vlastně se nic nestalo. Otec opět neplatí a opět zaplatí až před dalším soudním jednáním. Že je to třeba jednou za dva roky? A koho to zajímá? Kde má matka brát peníze, když otec neplatí, to nikoho nezajímá. Zřejmě podle našich zákonů může být dítě dva roky vždy polovinu měsíce živeno matkou a druhou polovinu měsíce nejíst vůbec. No a pak by mohlo najednou sníst, co nesnědlo předchozí dva roky.

Že je to ptákovina? Ne, to jsou naše zákony.